Ortlerské alpy, Ortler (3905 mnm) 16.-21.7. 2004


Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Ortler (do nového okna).


Termín: 16.-21.6. 2004
Spolubojovníci: Petr Bulis, Milda Madroň.


 

Den první (pátek 16.7.2004)
Praha - Vipiteno

Na tuto akci jsme měli vyrazit ve čtyřech, ale Vlado to (prý) z časových důvodů vzdal.
Ještě před odjezdem hledám informace na I-netu a dovídám se, že na Ortleru nedávno někdo zahučel do žuchliny... Proto rozesílám e-mail, aby všichni měli aspoň dvě prusíkovací šňůry. Protože ve ČT chodíme pravidelně lízt do Řeže, tak si zde testujeme prusíkování a vytahování z trhliny. Ve skrytu duše jen doufám, že to nebudeme potřebovat...
Sraz je stanoven na 17:30 z parkoviště na Hájích, ale Petrovi se to nedaří stihnout. Neztrácím čas a trénuju horolezecký výstup. Petr přijíždí o něco později. Nakládáme naše baťohy a popojíždíme před Petrův barák, kde nakládá i on svoje věci...
Chvíli se motáme po Praze a je půl osmý...
Naše poslední jídlo dáváme v Benešovicích. Pak bereme před hranicema plnou a já sedám za volant. No a už jen svištíme nocí vstříct dobrodružství...
S Péťovou Fábkou se mi jede docela dobře, takže cesta pěkně ubíhá. Po malém bloudění ve Vipitenu začínáme stoupat serpentinama a zvažujeme, že půjdem spát. Nacházíme malé odpočívadlo a v 04:00 zaléháme. Milda v autě a my venku. Spíme dobře, jen občas jsme buzeni projíždějícíma autama.

 

Den druhý (sobota 17.7.2004)
kousek nad Vipinenem - Solda (1902 mnm) - Tabarettahütte (2556 mnm) - Payerhütte (3029 mnm)

Ráno vstáváme v 8:00 a pokračujeme krásnou cestou do Soldy (Sulden). Sem dorážíme kolem 12-té. Z parkoviště je krásný pohled na Ortler. Přebalujeme věci a vyrážíme směrem na Tabarettahütte. Cesta vede zpočátku lesem a jak nabíráme výšku, zeleň mizí. Po čase postupujeme už jen sutí.
Na Tabaretahütte (2556 mnm) odpočíváme, kocháme se výhledy na (nejen) Ortler a vyrážíme dále na Payerhütte (3029 mnm). Již dole na parkovišti se dávám do řeči s nějakými turisty, kteří jdou také na Payerhütte a Ti nám oznamují, že včera byla chata úplně plná. Oni prý mají rezervaci. My jsme samo střelci, takže jsme žádnou rezervaci nedělali:) Je pravda, že celou cestu jsme přemýšleli, co budeme dělat, když bude plno. Proto se na Tabarettě ptám, jestli je možný případný nocleh. Uklidněni, že v nejhorším spíme zde, vyrážíme na Payerhütte. Je to docela velká chata na krásném a ostrém hřebínku. Zde domlouvám nocleh (štěstí, poslední tři místa) a jdeme vařit večeři. Jako vždy mam nudlovku, chleba a sýr. Vaříme venku a po chvíli začíná pršet, takže utíkáme dovnitř. Nastavuji budíček na 4:45 a kolem 18-té jdeme spát. Mám toho docela dost. 4 hodiny spánku, řízení a poctivých 1.000 m převýšení dělá svý...:)

 

Den třetí (neděle 18.7.2004)
Payerhütte - Ortler (3905 mnm) - Tabarettah. (2556 mnm) - K2hütte (2330 mnm) - Hintergradhütte (2661 mnm) - Schaubachhütte (2581mnm)

Ráno opravdu vstáváme před pátou. Vaříme čaj, snídáme, balíme věci a kocháme se pohledem na náš dnešní cíl. Na nejvyšší horu Ortlerských alp - Ortler (3905 mnm).
Strojíme se do sedáků a kontrolujeme matroš. Milda lehce oznamuje, že zapomněl doma karabiny a že vlastně nemá ani prusíkovací šňůry. Chytře to oznámil až teď. Takže já se táhnu s matrošem a pak ho pujčuju Mildovi... grrrr:)
Na cestu vyrážíme (jako poslední) v 6:11. Nejprve stoupáme suťovým traversem do sedýlka a z něj lehce dolů. Před začátkem lehkého dvojkové lezení předcházíme první skupinku. Cesta je nádherná, tak to lezu čistě. Exponovaná místa jsou zajištěna řetězy. Přecházíme ostrý hřebínek a docházíme další skupinku, která se před sněhovým polem navazuje a bere mačky. My pouze taháme cepíny a jdeme dál sólově. Pod bivakem Lombardi bereme s Mildou mačky, Peťa jde pořád bez nich. Kousek nad bivakem pauzujem a navazujem se na lano. Pak už jen zase zapnout autopilota a stoupat vzhůru. První jde Petr, pak Milda a já poslední. Máme dvě lana. Na jednom jsme navázaný a druhý mam já na batohu...
Výstup je nádherný. Máme obrovské štěstí na počasí! Cestou nahoru jsem přemýšlel, proč vlastně takový věci dělám. Škrábat se do takový vejšky... Tohle je odpověď, stačí se jen rozhlídnout...
V 9:30 jsme na vrcholu! Cestu jsme zvládli za necelých 3,5 hodiny. Rozhlížíme se a nasáváme tu nádheru. Plnými doušky hltáme tu sladkou odměnu v podobě dosaženého vrcholu. Nesmí samozřejmě chybět vrcholové foto! Na vrcholku trochu pojíme a v 10:00 se dáváme na sestup.
Cesta je v pohodě. U lezecké části docházíme skupinky, který jdou velmi pomalu. Čekáme, než přelezou hřebínek, na kterém se jistí. My přelézáme volně a sestupujeme po ferratě dolů. I sestup lezu volně, protože mám hodně času. Milda leze přede mnou a tomu lezení nedělá dobře, takže jde opatrně. Ale není kam spěchat...
Na Payerhütte docházíme ve 12:30. Sestup nám trval na pohodu 2,5 hoďky...
Na chatě bereme bágly a přebalujeme. Vaříme oběd a relaxujeme. Po obědě jdeme zaplatit. Noc stojí 20,50€ Chata je ale italského Alpenvereinu, takže nás stojí noc jen 8,50€.
V 14:00 odcházíme. Sestupujeme přes Tabarettahütte a traverzem na K2hütte. Odtud je to cca 1 hodinu cesty na Hintergrathütte. Po cestě nám Milda stačil vynadat, že sme mu neřekli, že je to tak do kopce a u chaty se snaží smlouvat, že tu přespíme. Náš dnešní cíl je však Schaubachhütte. Po 45-ti minutovém klesání přichází 45-ti minutový výstup do pekelnýho kopce. Už ani autopilot nefunguje. Prostě jdem jak když nejdem...:) Ale zadaří se a my v 19:45 stojíme před Schaubachhütte (2581 mnm). Zařizuju nocleh a zjišťujeme, že ta příjemná holčina je slovenka, takže i lehce pokecáme. Ubytování je opravdu za těch 8,50€ luxusní! Akorát že se prý pokazilo čerpadlo, takže neteče voda... Dopíjíme poslední zbytky vody a kluci dávají pivo a guláš. Místního horala se ptáme, co zítra můžeme podniknout a s naplánovanou trasou jdeme kolem 22-té spát.

 

Den čtvrtý (pondělí 19.7.2004)
Schaubachhütte (2581 mnm) - Schrötternhorn (3386 mnm) - Suldenspitze (3376 mnm) - sedlo Eisseepass (3100 mnm) - Solda (1902 mnm)

Ráno mě naivně zapípaly hodinky v 6:00. Vstáváme v 7:00 a svádíme to na počasí. Snídáme a připravujeme se na odchod. Kolem deváté vyrážíme.
Počásko nám opět přeje. Ale i když svítíčko sluní, v poryvech větru je docela kláda. Nasazujeme mačky, ale vázat se nechceme. Po hodině výstupu potkáváme sestupující trojdružstvo. Jééé, jak jsou krásně navázaní:) Stavíme a fotíme se u sněhového tunelu.
Na další postup se už vážeme. Docházíme na hřebínek na po něm jdeme doprava na Schrötternhorn (3386 mnm). Hřebínek je to docela vzdušnej:) Na vršek se musí dolézat a zas je to tak dvojka. Zde chvíli odpočíváme a protože se počasí kazí, tak jdem na sestup. Nechci nechat nic náhodě a proto štanduju a kluky při sestupu jistim. Cesta zpátky je již v pohodě. Po hřebínku docházíme na Suldenspitze (3376 mnm) a dále pak zajímavým traverzem do sedla Eisseepass. Toto sedlo se nám však daří minout. Po cestě se 2x propadám nohou do prázdna. Ty žuchliny jsou prostě všude... Už docela vyřízený ve špatným sedle sedáme, svačíme a... Jedno pozitývum však naše zacházka má. Posunul jsem si svoje maximum! Moje české hov*o bylo položeno v 3100 mnm!:)))
Zas tou samou cestou se kus vracíme a stoupáme už do správného sedla. Tímto sestupujeme po ledovci zpět na Schaubachhütte. Po cestě fotíme žuchliny a jen si tak říkáme, jak bylo nerozumný jít nahoru nenavázaný. Je jich tu totiž všude děsně! Pro urychlení sestupu volíme rychlosestup. Na chatu docházíme už za pořádného lijáku...
Opět vaříme a připravujeme se na sestup do města (Solda), kde máme auto.
Docela prudkým a dlouhým sestupem docházíme v 20:30 do města k autu. Ještě poslední fotka Ortleru a jsme u auta...
Milda nocuje v autě a my na plachtě před ním...

 

Den pátý (úterý 20.7.2004)
Solda - Praha

K ránu začíná pršet, tak poprvý testuju ždárák v dešti - je OK:) Vstáváme a pod přístřechem vaříme...
Cesta dom utíká docela dobře. Cestou se střídá děsný vedro s děsným lijákem a bouřkou, ale to nemůže pokazit náš dobrej pocit z krásný akce...

Co říci závěrem? Snad jen to, že to byla opět vydařená akce s poctivě vydřenými zážitky a okořeněná Mildovou přítomností...:)

Takže hory DĚKUJEM!!!




(Milan)


Zpět