Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Dolomity 31.7.-8.8. 2004 (do nového okna).
Termín: 31.7. - 8.8. 2004
Spolubojovníci (po autech): Petr a Honza Bulisovi, Libor Vaněk, Jirka Lebl; Pavel Rydlo, Markéta, Milda Madroň; Irča a Vlado Dyndovci, Jožka Menzlová; Honza Mikus, Evča Skrbková a já.
Jedna z dalších prázdninových akcí měla docela pěkný začátek. Na to, jak dlouho se plánovala nás potkaly pěkné problémy.
Vše začalo tím, že člověk, který měl vzít své auto a do něj mě, Evču a Honzu, se týden před odjezdem propadl do země:( Od ST do PÁ (den odjezdu) mu volám a
nebere telefon. A to jsem s nim ještě před 14-ti dny mluvil... Takže volám Honzovi a ten operativně bere svoje služební auto. Jenže je
tu ještě jedna komplikace. Evče je prý děsně blbě:( Takže plán měníme tak, že oba odjedem do Desné (Tanvaldu) a vyrazíme až v SO ráno. Snad už bude
Evče líp!
Den první (sobota 31.7.2004)
Desná - Praha - Drei Zinnen Blick
Vyrážíme podle dohody v 6:25 z Desné. Evče je už líp. Kousek za Prahou bereme plnou, něco málo do kanystrů, lano, olej. Stavujeme se
v krámě a snídáme.
Dále pokračujeme po známé cestě přes Dolní Dvořiště, Salzburg, Spittal... Před Tauernským tunelem je "Stau" a my zde čekáme asi 2 hoďky.
Dále je už cesta bez problémů.
Ještě za hranicema, když přelaďujeme mobily, tak Honza zjišťuje, že mu zrušili roaming. Evča má pro změnu zablokovaný odchozí mezinárodní hovory a já mam 100Kč kreditu:)
K Drei Zinnen dojíždíme navečer. Tak a kam teď? Píšu Vladovi SMSku, ať nás naviguje... ...žádná reakce... Hmmm, tak to ne, říkám si. Napíšu Jožce, ale budu chytřejší.
Zkusim jí nejdřív prozvonit, abych věděl... ...hlasová schránka... ...grrrr! No a z kreditu mi zbylo 13,90Kč. Takže jsme docela dobrá mobilová sebranka. Jeden bez roamingu,
druhej nemůže volat a já mam 13 kaček, takže taky nic:)
Zapínáme logické myšlení a zkoušíme jediné dvě možnosti na parkování, kde by naši mohli být. Na prvním nic, tak popojíždíme na druhé parkoviště. Jede se však přes placený
úsek (10€). Ukecávám a prý můžeme projet, ale musíme se vrátit do 06:00. Na horním parkovišti naše opravdu potkáváme a domlouváme, kde se zítra sejdem...
Spíme na parkovišti u dolní stanice lanovky na chatu Rif. de Varda.
Den druhý (neděle 1.8.2004)
Lago di Misurina (1757 mnm) - Rif. de Varda (2130 mnm) - Rif. Fonda Savio (2367 mnm) - Cima Cadin di N.E. (2788 mnm)
Sraz máme v 8:00
a naši přijíždí s malým zpožděním. Přebalují a konečně vyrážíme. Traverzíkem stoupáme na konečnou lanovky na Rif. de Varda (2130 mnm). Odtud dále na chatu Fonda Savio (2367 mnm). Cesta
vede suťoviskem a některé sestupy jsou nepříjemné díky padajícím kamenům. V podstatě jdeme celou cestu sutí a
sněhovými poli.
Na chatě Fonda Savio svačíme (někteří pod cedulí "No Picnic" - s Vladem marně přemýšlíme, co to znamená:)). Jako správní češi na záchodě dobíráme vodu a když s Honzou vycházíme společně ze zamčeného WC, tak místní lehce nechápe:)))) Opět s Vladem probíráme, co nápis,
tentokrát "kein Trinkwasser", znamená... Již jsme však úspěšní a logickým myšlením docházíme k názoru, že to znamená, že se tu nesmí stanovat...:)))) Jo, jo, ještě že se učíme ty cizí jazyky, jinak bychom tu byli za blbce :))))
Po sváče přecházíme k nástupu na ferratu. Beru první skupinu (pááč ostatní pořád nevědí, jestli půjdou) a jdem. Pod cestou se navazujeme a hurá vzhůru!.
Cesta to byla krásně lehká, takže zanedlouho stojím na vrcholu (2367 mnm). Čekám, až
dolezou ostatní a
kocháme se výhledy.
Opět svačíme a stejnou cestou scházíme na chatu Fonda Savio.
Odtud pak normálkou jdeme zpátky k autům a odjíždíme uvařit a omýt se k
Dürren see.
Po véče popojíždíme a hledáme nějaké příhodné parkoviště na spaní...
Den třetí (pondělí 2.8.2004)
parkoviště - Dolomitenhof (1454 mnm) - Talschlusshütte (1526 mnm) - Rif. Zsigmondy Comici (2235 mnm) - via Alpinisteig - via Rotwandköpfe - Dolomitenhof
Opět jsem se samozvolil budíčkem. Určitě k radosti všech...
Vstáváme a přejíždíme na parkoviště Dolomitenhof (1154 mnm). Zde parkujeme na celý den za 3€. Z parkoviště
přecházíme na Talschlushütte, kde bereme vodu. Při odchodu lehce bloudíme a vracíme se, ale nakonec trefujeme správný směr.
Cesta na chatu Zsigmobdy - Comici vede pořád do kopce. Nejprve zelení, později suťoviskem. Při výstupu se dělíme na skupinky a my prcháme vpřed... Cesta mi ubíhá na pohodu, pááč
máme pěkný téma, takže s Bubákem živě diskutujeme. Ostatní se do diskuse nezapojují, prý jsou rádi, že jdou:))) Byl jsem do diskuse zabranej natolik, že jsem málem chatu
Comici přešel... Ještě že si jí náš "ostříž" Milda:) všiml! Takže stavíme a čekáme, až dorazí zbytek. Po chvíli přichází Vlado a s úsměvem nám oznamuje, že je šťastnej a spokojenej!
Prý si užívá toho pocitu, že je na 15 minut v A teamu:))) (ostatní prominou, ale tuto informaci jsem musel zařadit, páááč jsem to Vladovi slíbil. A kdyby jste viděli ten jeho
blaženej úsměv - prostě jsem nemohl jinak:)))). Čekáme na ostatní, lehce svačíme a odcházíme.
Nalézáme do krásné Alpiniweg - cca 2 metrový chodníček vytesaný do skály.
Prostě nádhera! Takovýmto traverzem obcházíme celý masív. Je to opravdu nádherné! Svítíčko sluní, občas sněhové pole...
Po sváče docházíme na rozcestí, kde se dělíme na dvě skupiny. Já, Honza a Honza jdeme delší variantu (ještě dále traverzem
po ferratě - směrem k ferratě Sentinella) a zbytek volí sestup sutí do údolí. Jdeme docela svižně a konečně přicházejí
těžší místa. Ale na pohodu! :) Ke zrychlení sestupu do údolí Honza Mikus navrhuje použít rychlosestupu (.avi, 1,1MB).
Bez větších problémů doháníme první skupinku a společně scházíme až k autům. Popojíždíme na parkoviště, myjeme a
vaříme. Po večeři a poradě jdeme spát...
Den čtvrtý (úterý 3.8.2004)
Ra Nona (1985 mnm) - Tofana di Roses (3225 mnm) - Rif. Giussani (2561 mnm)
Ráno přejíždíme přes Cortinu pod sedlo di Falzarego. Auta necháváme na parkovišti pod chatou Ra Nona, kde začíná značená cesta. Po značené cestě stoupáme zelení vzhůru. Procházíme tunýlkem a dále sutí. V 10:00 docházíme k nástupu na ferratu. Tato ferrata je vlastně vykopaný tunel ve skále.
Má cca 400 m. Šněrujeme sety a nandáváme čelovky na blembáky. S Vladem hodnotíme kompati(de)bilitu:) jednotlivých čelovek s blembáky. No a docházíme k zajímavým závěrům...:)))
Cesta začíná výlezem po žebříku a hurá do tunelu:).
Cesta je jednoduchá, ale díky tmě a jen svitu čelovek zajímavá. Po 20-ti minutách jsme venku a opět
jdeme po standardní ferratě.
Nezastavitelně se škrábeme vzhůru. Jako
mravenečci ukrajujeme metr po metru z těch 3225 mnm, kam se dnes chceme dostat...
Po nekonečných 5-ti hodinách a 47-mi minutách od nástupu stojím na vrcholku Tofany di Roses (3225 mnm). Musím
říci, že poslední část sutí byla velmi nepříjemná! Ale všichni jsme se ve zdraví na vrchol
dostali! Zapsal jsem pozdrav dalším generacím do vrcholové knížky, udělal nezbytné vrcholové grupenfoto a
vzhledem k časové tísni jsme zahájili sestup.
Došli jsme na chatu Giussani (2561), kde se potkáváme s dalšími čechy. Odpočíváme, kluci dávají pivo a v 18:05 odcházíme.
Jak ztrácíme nadmořskou výšku, tak se krajinka už opět zelená. Napojujeme se na naši výstupovou cestu a jdeme k autům... Daří se nám ještě
vyfotit kamzíky:)
Na parkoviště docházíme kolem 20-té. Nasedáme do aut a jedeme hledat nocleh. Bereme parkoviště při cestě, ale je to tu samej ostrej šutr a navíc asi 4 auta. A většina čechů... Děláme s klukama bojovou poradu a se svou troškou se přidal i Milda: "...hele dříví, uděláme oheň..." Po těchto slovech k nám s hrůzou v očích přistupuje jeden
z čecháčků a prosí, ať oheň neděláme, že tu jsou na dobré slovo jednoho ze správců, že jsou s ním kamarádi...
Po poradě usujeme, že pojedeme jinam. Navíc i zde byl ten divný nápis "No Camping". Opět jsme s Vladem, jako zkušení překladatelé a znalci místního jazyka, určili, že to znamená, že tu není pitná voda... Popojíždíme a bereme zajímavou odbočku do lesa. Naše auto jede na průzkum a asi po cca 1 km nacházíme krásné parkoviště s
opuštěnou stodolou. Zde vaříme a debatujeme, co zítra. Na plánu byla další z masívu Tofana, ale vzhledem k dnešní dlouhé
túře se nikomu nechce. Někteří mají i problémy technického rázu a musím říci, že teda kluky obdivuju! S tímhle chodit...
I já:) Bubákovi navrhuju, že uděláme odpočinkový den... Stejnak někteří potřebují nakoupit nějaké jídlo... Domlouváme se, že se ráno pojede do Cortiny, nakoupí se a pak se přesuneme na Civettu.
Já hledám v průvodcích a plánuju pro nás s Honzou zítřejší lezení...
Protože se k večeru blíská (všichni doufáme, že na lepšejší časy, ale byla to jen bouřka:)), přesouváme se na noc dovnitř...
Den pátý (středa 4.8.2004)
Cortina d´Ampezzo - Torre Piccola di Falzarego - Palafavera
Dnes byl budíček zrušen... Vstáváme později a po snídani odjíždíme do Cortiny. Zde se stavujeme v obchoďáku a dokupujeme zásoby. Většině z nás neušlo velké balení
sušenek (1kg za 1,22€). A daly se i jíst! :)
Po nákupu se dělíme a naše auto se jde projít po městě.
Stavujeme se na pizzu a kolem 14-té odjíždíme zpátky do sedla Falzarego. Se zbytkem máme sraz večer na parkovišti v Palafaveře.
Na parkovišti v sedle parkujeme a přebalujeme matroš. Podle průvodce cesta trvá 2 hoďky, 30 min. nástup a 45 min sestup. Dáváme si rezervu a Evče, která na nás bude čekat u auta, oznamujeme návrat kolem 18-té.
Nástup do stěny jsme našli bez problémů. Označení cesty číslem bylo tak velký, že sem ho přehlíd:) Podle průvodce cesta začíná nejtěžší dýlkou a to IV+. Pak VI, VI, III+, III+, III+, II a je to 230m lezení. Polezeme na střídačku, já začínám...
Cesta je krásná, krásně zajištěná!
Leze se opravdu nádherně.
Hodnocení je poctivé (u toho VI+kového místa jsem kufroval, ale dalo se!), ale vše se dá nádherně přelízt! Je to opravdu nádherná cesta! Pro mě má ještě větší váhu v tom, že je mou první vícedýlkovou v horách!
Dolézáme na vrchol, pojídáme Tatranky a cca 15m sestupujeme po uklouzané skále ke slaňáku. Asi 25 m slaňujeme a
pak po velmi nepříjemné cestě jdeme dolů. Ten sestup je snad ještě horší, než to vylízt:) Když přicházíme k autu, je neuvěřitelných osm hodin! Byli jsme 4 hodiny ve stěně:( No, hold se máme ještě co učit...!
Honza usmiřuje Evču:), dobíráme vodu, rychle večeříme a chystáme se na odjezd... Poslední pohled na Torre Piccolu a
odjíždíme.
Naše jsme bez problémů našli v Palafaveře na parkovišti a ve 23:00 jdeme spát. Ráno se vstává v 5:00...
Den šestý (čtvrtek 5.8.2004)
Palafavera - Rif. A. Sonino Coldai (2135 mnm) - Civetta (3220 mnm) - Rif. M. V. Torrani (2984 mnm) - Rif. Vazzoler (1714 mnm)
Opravdu vstáváme v 5:00. Balíme věci na dvoudenní přechod a vyrážíme. Nastupujeme krásnou cestou a křižujeme sjezdovku. K chatě A. Sonino Coldai (2135 mnm) přicházíme v 8:30.
Zde potkáváme primátora Prahy Béma. Chvíli odpočíváme a vyrážíme dále.
Nejdeme sami, máme tady kamarády, kteří jdou stejnou cestou.
Jen si říkáme, jak jim asi půjde ta ferrata:)
Na rozcestí se dělíme. Honza s Honzou, Bubák, Milda, Vlado a já jdeme na Mt. Civetta ferratou Alleghesi, ostatní po normálce a sejdeme se na chatě Torrani (pod Civettou).
Je to papírově těžká ferrata, ale je v pohodě. Leze se po železných žebříkách,
hřebínkách a
krásnými kouty.
V 13:30, po 3,5 hodinách, stojíme na vrcholu Civetty (3220 mnm).
Zapisuji nás do vrcholové knížky a samozřejmě se kocháme výhledy a
fotíme.
Sestupujeme na chatu Torrani a zde na nás opravdu čeká zbytek. I oni si vybíhají na Civettu a my mezi tím obědváme. Po návratu se balíme a sestupujeme. Čeká nás sestup těžkou ferratou A. Tissi. Ta bude naše poslední...
Po krátkém sestupu sutí přichází sněhové pole a sestup k nástupu na ferratu. Jdu první a vykopávám stupy. Všichni se bezpečně dostáváme k nástupu...
Po pár metrech začínají převislá místa a docela vzdušné kousky:) Bohužel docházíme nějakou německou výpravu a tý to děsně trvá... Ale to tak, že opravdu děsně! Takže pár metrů a čekám... Některá místa jsou opravdu zajímavá! Místy
teče ze skály voda, ta i lana jsou mokrá... Prostě paráda! I když holky jsou jiného názoru:) Cestu lezeme poměrně dlouho.
Po slezení sundáváme sedáky a pokračujeme dále až na chatu Vazzoler (1714 mnm). Cesta je úmorná a několikahodinový sestup nám dává zabrat. Snažím se zpříjemňovat cestu aspoň těm, kteří jdou se mnou vpředu, povídáním:) Nevím proč, ale pak mě
začali říkat Rádio Soldatm.cz:)))
Na Vazollerku přicházíme docela hotoví. Zamlouvám pokoje a jdem něco sníst a spát. Nocleh přišel na 20,50€, s Alpenvereinem na 8,50€...
Den sedmý (pátek 6.8.2004)
Rif. Vazzoler (1714 mnm) - Rif. A. Tissi (2262 mnm) - Rif. Coldai (2135 mnm) - Palafavera
Ráno vstáváme v 7:30 a v 8:45 odcházíme. Dnes nás čeká již jen pohodová cesta zpět k autům...
Od Vazollerky jdeme
krásnou přírodou, skrz
pastviny s krávama... Kolem 10-té docházíme na Rif. A. Tissi. Svačíme a jdem se podívat ke kříži.
Odsud je krásný pohled na Alleghe (979 mnm).
Dále pokračujeme traverzem přes sedýlko až k Lago Colda, kde obědváme a Milda všechny sere smradlavejma botama. Odsud pak přecházíme na naši starou známou Rif. Coldai. Zde Milda navazuje rozhovor s nějakým slovákem - v němčině:) (...ale na jeho obranu nutno říct, že se slovák prozradil až později:))
Dále pak scházíme po stejné cestě až k autům...
Část z nás se jde do kempu osprchovat, druhá to už nestihla...:( Nabíráme vodu a za mírného deště odjíždíme k moři. Po cestě ještě stavíme v obchoďáku a dokupujeme zásoby...
K večeru hledáme místo na spaní, ale je to těžké. Všude samý silnice a spousta lidí a baráků... Nakonec, i přes odpor některých, stavíme u hřbitova na parkovišti. Máme docela strach, že nás někdo napráší, ale nedá se nic dělat...
Vaříme večeři a vymýšlíme, co tak asi pomůže proti komárům, kterých je tu spousta!
Nakonec (po týdnu v horách) poprvé vytahuju goráčovku...:) Večer jsme uspořádali seznamovací večírek a kecali až do 01:00:) Jako perličku vyprávím před usnutím pohádku (kterou mi říkal Martin Straka, ale ten tu nejní) O princezně se šroubkem v pupíku:))))... Po jedné hodině jdeme spát...
Den osmý (sobota 7.8.2004)
pláž Eraclea Mare - parkoviště na dálnici
Ráno přejíždíme k moooři. Je zataženo, ale čechům to neva:)
Koupeme a s Jirkou se vydáváme na průzkum. Vyzýváme místní borce (!na tomto místě prozrazuji pravdu!:)) a vyhráváme oba sety. Lehce nás, klucííí italští, podcenili:)))
Na oběd jdeme všici do místní restaurace na pizzu. Číšník však oznamuje, že pizza až večer... Když ale vidí, že jsme odhodláni odejít, tak prý že bude za 1/4 hoďky, až roztopí pec... Pizza byla opravdu dobrá!
Odpoledne koupeme a kluci staví vodní nádrž s automatickým doplňováním vody přílivovou vlnou:)))) Hold inženýři se nezapřou:))))
Po kohoutích zápasech ve vodě podnikáme s Jirkou a už i Liborem:) průzkum na druhou stranu. Nacházíme další volejbalové hřiště, kde jsou ochotni nám půjčit (zadara!) i mičudu. Všichni se přesouváme a hrajeme pár setů. Později nás vyzívá místní čtveřice na zápas... I tento vyhráváme:)))
Ještě jdeme na chvíli blbnout do mooře, osprchovat a k autům. Po cestě dáváme vítečnou!!!! zmrzku a odjíždíme. Obloha se nepříjemně zatahuje a začíná bouřka a liják, jaký sem snad ještě neviděl. Vypadá to, jako konec světa:) Proudy vody, blesky, vítr, na silnici popadané větve... Jedeme docela krokem...
Po únavné cestě bouřkou v noci stavíme na odpočívadle. Naše auto zůstává, protože chceme ráno brzo vyjet a být doma co nejdřív. Ostatní odjíždí dále...
Den devátý (neděle 8.8.2004)
parkoviště na dálnici - České Budějovice - Praha
Ráno vstáváme v 6:00 a vyrážíme... Cesta je až do Budějovic v pohodě. Tam na křižovatce chci zmáčknout spojku a prd... ...odtlačili jsme auto na chodník a chvíli marně koukali, co se stalo. Náhodou jel kolem Honzův kamarád a ten nás odtáhl do servisu.
Šli jsme si nakoupit do obchoďáku a pak si vyslechli verdikt: "Spojka je v pr...." Rozhodujeme co dál a domlouváme se, že dojedem do Prahy bez ní... Ještě voláme klukům, ať aspoň jedno auto jede cestou jako my, kdyby náhodou...
Jízda je to zajímavá:) Rozjezdy na startér a nezastavovat. Řadit také bez spojky, jak v náklaďáku:) Naštěstí je Honza šikulka a záhy se to naučil:)
V Praze necháváme stát auto na Strakonické a od tamtud nás odváží Honzův kamarád...
Myslím, že to byla opět hodnotná akce s bezva partou!
Bohužel však byla poznamenána dvěma tragickými událostmi u Evči v rodině, což jsme se dověděli záhy. Je nám to všem MOC LÍTO!!!!
Takže tradičně hory DĚKUJEM a zdar dalším akcím!