Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Jizerky 10. - 12.12. 2004 (do nového okna).

Termín: 10.-12.12. 2004
Spolubojovníci: Markéta, Martina, Jožka, Petr, Martin, Milda, Hanz a já

Tak je tu zas prosinec a čas provětrat jak běžky, styl, tak i fyzičku...
Naplánovala se tedy víkendová běžkařská akce u nás v Jizerkách. Vzhledem k tomu, že to do Albrechtic, kde zbytek bydlel, nemám z Desné daleko, spal jsem doma. Proto mě také spousta věcí dějících se v podvečer unikla. Poprosil jsem Martinu, aby můj deník o tyto věci doplnila. Takže vysvětlivky k textu: psal jsem já, psala Martina.
...pohodlně se posaďte, pohádka "Jak Pražáci do Jizerek jeli" právě začíná...

 

Den první (pátek 10.12.2004)
Praha - Albrechtice

V cca 19 hodin se všichni scházíme u Benziny za Prahou a odjíždíme. Jedeme dvě auta. Bubákova Fábka a Martinův Ford. S Bubákem jedeme první, pááč znám cestu:)
Před Turnovem stavíme u benzínky a Martin bere ropu. Všichni se zdají znavení pátečním stresem, nejinak je tomu u mě. A to ještě nevíme co nás dnes čeká. Petr mi předává klíče od auta. Bereme to zkratkou přes Novou Ves. Je tu krásně vidět, jak přimrzá a něco i nasněžilo. Čím víc se blížíme, tím více sněhu je. V Albrechticích pod Špičákem Martin dostává krásné hodiny, ale ustál to. Dál již jede o poznání pomaleji!
V Albrechticích u kostela se dělíme. Martin jede přímo na chatu a Petrovo auto se odvážím do Desné:) Domlouváme, že se zítra někde na Jizerkách potkáme...
Zpáteční cestu k odbočce nacházíme i přes hustou mlhu celkem bez problémů. Posádka předvoje nám hlásí nutnost řetězů. Brzy se dostáváme na místo, kde to bez nich dál opravdu nejde. Zanedlouho míjíme správnou odbočku k boudě v Albrechticích a i když je nám poněkud podezřelé, že se s autem prodíráme skoro 30 cm závějemi, prodíráme se statečně kupředu dál. Po hodině bloudění s opakovaně vyžádanou navigací průkopníky a s několika radami a manuální pomocí (vyhrabání auta ze závěje) místních se konečně dostáváme zpět na místo.
Martin, Honza, Jožka a Markéta už mají večeři v sobě a jsou už skoro v nejlepším. Chata se mi zdá k mému překvapení velmi stylová a příjemná svou turistickou atmosférou. Zároveň je tu ale všechno zařízení a obsluha velice příjemné a není vůbec drahé. Večeře je velmi dobrá svíčková.
Trochu plánujeme trasu, povídáme u pivka, kolem jedné jdeme spát.

 

Den druhý (sobota 11.12.2004)
Mariánskohorské boudy - Knajpa - Smědava - Promenádní - Jezdecká - Albrechtice

Ráno vyrážím kolem 9-té a jdu pěšky podél Bílé Desné na Protrženou. Již u úpravny nasazuju běžky, ale bruslit se dá dost těžko, protože na cestě jsou vyjetý koleje od lesáků, jak tahali dříví. U Protržený volám Martinovi a chci to otočit... Ale ukecává mě a proto sjíždím na Smědavskou silnici a po ní na Smědavu. Tady se dá již krásně bruslit, takže cesta pěkně ubíhá. Po cestě ještě pomáhám tlačit zapadlou dodávku... Ze Smědavy volám Martinovi (jsou na Knajpě) a celá tlupa je zde za cca 10min. Všichni mě určitě rádi vidí! :)
Jožka nám ještě při odchodu ze Smědavy předvádí krásný naleděžuch:) Nasazujeme běžky a po dohodě vyrážíme směrem k zimnímu kiosku. Hanz si vzpomněl, že někde zapomněl nebo vytrousil termosku, takže se vrací...
Od kiosku pak jedeme na Promenádní cestu a Jezdeckou na vršek. Zde stavíme a kocháme se pohledem na Soušskou přehradu.
Při odchodu z vyhlídkového místa Milda krásně hodil záda do sněhové peřiny. Svůj nový foťák však hrdinsky, skoro s nasazením života:) před sněhem uchránil!:) Martina má technické problémy. Začínají se jí oddělovat podrážky od bot. Chvíli dumáme, ale pááč nic nevymyslíme, půjčuju jí svoje tkaničky. No, aspoň něco...
Kolem Černého vrchu dojíždíme na Soušskou a na Kasárenské cestě se dělíme. Já jedu kolem Souše a pak Černou Říčkou do Desný, zbytek po Kasárenský a dále do Albrechtic...
...začíná se stmívat, když nám k chatě zbývá ještě asi 10 kilometrů. Honza se ještě za světla hlásí z Marianskohorských bud, že termosku nenašel. Pokračujeme po zelené k místu kde jsme ráno odbočili vlevo do svahu. Tentokrát jdeme po úbočí, zanedlouho je stále víc a víc šero. Řítíme se tmou stále po zelené zpátky, cesta vede vesměs z kopce, někdy se svažuje dosti prudce dolů a ve tmě je to adrenalinový zážitek. Já mám úplně rozedrané obě běžkové boty a jak plužím, začínám ztrácet představu, jak vůbec dojedu, boty jsou skrz naskrz na dračku. No nic. Čekáme na sebe po delších úsecích, abychom dojeli vši. Nakonec dojíždíme do chaty, já taky, a jsme po bezmála třiceti kilometrech docela unavení.
Honza nás vítá, dáváme si večeři (polopenze je fakt skvělá), je k ní moc dobrá masová směs se zeleninou a rýže.
Po večeři si někteří dávají za odměnu ještě sladkou tečku.
Počítáme ujeté kilometry a do noci povídáme u skleniček a půllitrů. Po půlnoci pokračujeme na pokoji. Tady již omluvte nepřesnosti v záznamu, nejsem výjimkou a tak vzpomínky na nadcházející události jsou více než mlhavé. Navíc je zjevné, že události podobného charakteru obvykle mívají většinou hodnotu značně subjektivně odlišnou.
Zde je prostor pro vyprávění ostatních.
Martin dodává: "Martina musela pořádně zapít běžkové boty s patnácticentimetrovým žralokem, se kterými se ten večer loučila. Padlo na to pěkných pár panáků místní slivovice, která jak se později ukázalo byla trochu uspávací."

 

Den třetí (neděle 12.12.2004)
... - Knajpa - Smědava - Hraniční - Albrechtice - Praha

...jako starý biker sem si řek, že je vyložená škoda nejít v tak nádherným počasí na bike. Takže ráno jsem sbalil kolo a běžky (půjčuju je Martině) a naší škůdkou mě taťka odvezl k hotelu "Mariánskohorské boudy". Zde jsem byl přesně (podle dohody) v 8:00. Cestou sem si říkal, že budu muset asi dojít pěšky, protože po tom, co jsem slyšel, že se tu nasazují řetězy sem to nechtěl riskovat (pááč my žádný nemáme :o ). K mýmu údivu jsme dojeli až před chatu a to bez nejmenších problémů (Pražáci, ještě se máte co učit:))))
Samozřejmě že všici teprve snídali, takže jsem si z Bubáka udělal srandu, zanadával, že je to hrůůza takhle zdržovat:) a bylo dobře:)
Po cca 1/2 hoďce jsme vyrazili. Já na biku, zbytek na běžkách.
Ze začátku byla cesta dobrá, ale jak přibýval sníh a zužovala se ušlapaná stopa, začínal jsem ztrácet:) Přeci jen se to kolo tlačí drtek pomalejc:)
Na Mariánskohorské boudy jsem dojížděl poslední a nikoho už neviděl... Stahovat jsem začal až na cestě "Kyselá voda", kde byla vedle stopy cca 30-ti cenťáková ušlapaná stopa. Sice jsem párkrát letěl přes řidítka, jak jsem z ní sjel a předek se mi zabořil, ale o tom to zimní bikování přeci je:))) Před Magistrálou jsem již dohnal Jožku, takže jsem zas tak nezdržoval...
Na Knajpě jsme se rozdělili. Jožka a Martina jeli zpátky a my na Smědavu. Jééé, ten sjezdík od Knajpy byl ale prýýýma:)
Na Smědavě jsme potkali Jirku, chvíli pokecali a vyrazili opět směrem k zimnímu kiosku. Po cestě jsem fungoval jako vlečné vozidlo a musim říct, že jsem zavěšeného Mildu a pak Martina docela cejtil:) Před kioskem jsme po Hraniční cestě dojeli na Smědavskou a po ní opět na Kasárenskou. Zde jsme se, jako včera, rozdělili a já jel opět podél Souše dom. U hotelu Dare jsem ještě stihnul hodit krááásnou bokovku na ledě:)
Doma pak už jen rychle umejt kolo, sbalit a čekat, až si pro mě přijedou...:)
...cestou do Prahy se už nic zvláštního nestalo...

No, zas máme za sebou jeden krásnej sportovní víkend a můžu říct, že byl opravdu fajn...

Musím poděkovat partě, že je tak fajn, Martině za pomoc s deníkem, Martinovi za fotky a v neposlední řadě i Jizerkám...

Zpět