Letní přechod Beskyd 6/2004
Termín: 12.-20.6. 2004
Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Beskydy - přechod... (do nového okna).
Spolubojovníci: Martin a Romča Strakovic, Hanz a Lucka skoroFárovic , Petr Bulis, já. Od ČT Vlado a Irča Dyndovci, Honza Tirner.
Den první (sobota 12.6.2004)
Praha - Jablůnkov - Groníček (824 mnm) - Velký Stožek (978 mnm) - pod Malým Stožkem
Odjíždíme směr Český Těšín v 9:05. Ve vlaku je docela narváno, ale sedíme. Po čase sedíme už i pohromadě. Cesta ubíhá docela dobře... Přestupujeme na místní lokálku, kde se k nám přidává i Lucka. Hanz dostává najíst... :-)
V cca 15:50 dorážíme do Jablůnkova. Samozřejmě první kroky vedou do hospody, ale co se dá dělat... Necháváme se unýst davovou psychózou a po vzoru Romči dáváme bramboráky se škvarkama. Provedení však zdaleka nebylo tak vábivé jako název. Dva bramboráky vypadající jak palačinky plavou v omastku. Jediný Petr sbufnul všechny škvarky a snad i vypil omastek...:)
A můžeme směle vyrazit vstříct prvním kilometrům...
Náš první Beskydský vrchol je Groníček (824 mnm). Romče se chce spát.
Dále naše cesta pokračuje na Česko-Polskou hranici a dále do Polska. Bohužel nám ale chybí mapa Polské části Beskyd, tak přemýšlíme, co s tím. Na Velkém Stožku se snažím od místního bikera fotit mapu, ale nedaří se. S Petrem proběhl ještě marný pokus ukecat místní holčinu v restauraci aby nám prodala, sice stoletou, ale vyvoněnou mapu. Dále pokračujeme bez mapy.
Protože se už stmívá, hledáme místečko pro naše první spaní. Po cestě přicházíme na "turistické odpočívadlo". Místo se nám líbí. Rozděláváme stany a my s Petrem řešíme, kde budem. Nemáme stan, vzali jsme jen dvě plachty. Bohužel ale je není kam vypnout, takže budeme spát jen tak. Stany jsou do poloviny postavené a k naší nelibosti přijíždí Polští celníci na endurech. No a je to v pr.., pááč jsme v Polsku, v chráněný oblasti a stany už skoro postavený, takže to asi neukecáme... K našemu velkému překvapení jsou však Poláci rozumní. Ptají se, jestli máme povolení od Českých pohraničníků zdržovat se přes noc na hranici... Po dohodě však smíme zůstat. Zalézáme do spacáků a dobrou...
Kolem půl páté začíná pršet. Bereme druhou plachtu a natahujeme si ji přes sebe. Déšť však sílí, tak vymýšlíme taktiku, jak se jít schovat do přístřechu k celnici (již prázdné). Než však stačím cokoli, Petr zvedá plachtu a vylézá. Bohužel mě natekla voda z plachty do spacáku. Ke vší smůle mám ještě péřáčka a tomu voda moc dobře nedělá. Utíkáme k celnici a dospáváme.
Den druhý (neděle 13.6.2004)
Malý Stožek - Velký Šošov (886 mnm) - Velká Čantoryje - Orlová - Tři kopce (810 mnm)
Následuje docela zajímavý sestup sjezdovkou do Polska. Některé to docela vzalo, ale díky kvalitnímu obutí se to dalo zvládnout:) Zde poprvé kluci zabrečeli, pááč si zapomněli vyměnit peníze a zde české ani eura neberou. Nejvíce to odnesla Romča, pááč zmrzlina nebyla:(
Po krátké pauze a obrečení zmrzliny začínáme opět stoupat. Tentokrát na chatu Orlová. Po cestě párkrát stavíme a každý odpočívá po svém. Přes Orlovou pokračujeme dál. Počasí se zhoršilo, tak asi 10-ti minutový déšť přečkáváme v lese. Po dešti opět vyrážíme. Obloha se zatahuje a je jasný, že začne pršet. Jako mávnutím kouzelného proutku kde se vzala tu se vzala, vyrostla tu podlouhlá hospůdka:) Hups do ní a začalo vydatně pršet. Po navázání kontaktu s domorodci začínáme vařit. Kluci se snaží smlouvat a platíme v českých korunách za normální kurs. Atmosféra se zlepšuje, místní DJ-ka a hospodská v jednom přidává volume na kazeťáku a začíná být zajímavo. Při reprodukovaném zvuku tradiční Polské dechovky se místní osmělili a jdou pro naše holky. Začíná tancovačka. Po jídle, tancovačce a odpočinku ještě fasujeme vodu a vyrážíme.
Kousek za hospodou se k nám blíží traktor s přívěsem plným nasekané trávy. Pohotově zúročuju svoje letité zkušenosti se stopováním a jedééém. Traktorista nás vysazuje na třech kopcích. Všichni jsou spokojeni, že jsme si ušetřili docela pěknej kus cesty do kopce. Jen Petr (bubák) mrmlá, že se nestih kochat a navíc, že je mokrej. Mokrý prdele jsme však všici:)
Kousek za Třemi Kopci stavíme bejváky a jdem spát.
Den třetí (pondělí 14.6.2004)
Tři kopce - Malinowska skala (1152 mnm) - Barania Góra (1220 mnm) - Ganczorka (831 mnm)
My v poklidu vstáváme, já budím stany (opět se prohlubuje mé přátelství s Hanzem:)), snídáme, balíme a za dvě hoďky odcházíme.
Cesta je krásná, zase nahoru a dolů, ale za ty výhledy to stojí! Obědváme na Malinowské skale a dále pokračujeme na Baraniu Góru...
Na Baranie Góre je rozhledna, na kterou se hnedle sápeme. Nejsme zde sami, je tu i banda Polských touristů, kteří jdou také nahoru. Jen tak náhodou fotím přes ocelovou konstrukci dolů a... ...po příchodu vyfoceného objektu:) nahoru nenápadně navazuji kontakt... ...ne bez úspěchu:)... Na konec odchází dříve než my, ne však bez rozloučení:))) Snažím se naše rozhoupat k odchodu, ale na stíhací jízdu vyrážíme s docela velkou ztrátou. Po příchodu k rozcestí ztrácím naději ouplně...:) Ale ne na dlouho! Po chvíli cesty docházíme k chatě ??? (pomozte:) a zde holčiny, k mé radosti:), potkáváme znovu:))) Již nenechávám nic náhodě a po hecu od ostatních jdu na akci: "výměna e-mailových adres":). Akce byla úspěšná:))) Zde někteří kupují za eura jídlo a my s Petrem vaříme. Dáváme asi hodinovou pauzu a pak vyrážíme. S velkou ochotou nás místní vyprovázejí a ukazují cestu, bohužel špatně. To v zápětí zjišťujeme a jdeme správně...
Přecházíme ??? (kurňa Peťo, já to z toho Tvýho papíru nemůžu přečíst!!!) a přemýšlíme o noclehu. Protože si Peťa dal pár piv, tak je zas veselo a má bojovnou náladu. Sedící na lavičce pod kopcem velí: "Jdeme dál, spát nebudem..." Po malém průzkumu terénu velím k sestupu a spaní v blízkém lesíku.
Ještě lehce pojíme a jdem na kutě. V noci mě probouzí zajímavé zvuky. Je to jelen a dělá pěknej kravál. Chvíli poslouchám, ale nic nevidím. Všim sem si, že je i Petr vzhůru, tak se ptám: "slyšíš to?" Petr: "jo" já: "a vidíš něco?" Petr: "...já vidim úplný hovno..." No a šli jsme spát...:) Do rána se už nic zajímavýho nedělo...
Den čtvrtý (úterý 15.6.2004)
Ganczorka - Koci zamek - Rupienka - Wierch Czadecka (698 mnm) - Trojmezí - Hrčava - chata Gírová (773 mnm)
Po čase ze spacáku vylézá i Petr se slovy že už od 5-té nespí. Vaříme, sklízíme, balíme, odcházíme...
Procházíme opravdu malebnou krajinou a blížíme se do čech. Je pravda, že jsme po cestě neviděli snad jediný rozbitý barák. Vše se buď opravovalo nebo již opraveno bylo.
Naše cesta vede přes zajímavé vesničky, ale jsme rozhodnuti když tak své zásoby bránit:) Zavzpomínáme na doby u nás již dávno minulé a přicházíme na Trojmezí. Je to místo, kde se stýkají hranice čech, Slovenska a Polska. Přecházíme přes hranici a hned poznáváme, že jsme v čechách. Na zahradě stojí dvě na půl zrezlý škůdky a kolem baráku bordel...
V Hrčavě dáváme Kofolu a čokoládu a pokračujeme dál. Přicházíme na chatu Gírová, kde dáváme vydatnou večeři o několika chodech. Samo že nesmí chybět palačinky:) Na této chatě mám lehké problémy s číšníkem, pááč měli špatně napsané ceny Kofoly. Nakonec měl číšník smůlu a na mě prodělal... Koukáme na fotbal a milionáře a odcházíme. Protože je už docela pozdě, začínáme se poohlížet po noclehu. Terén nic moc a my nemůžeme jít moc daleko, protože cesta už jen klesá do Mostů u Jablůnkova a tam zatím nechceme. Nacházíme místa kus od naší cesty v lesíku. Stany stojí na kraji a my s Petrem musíme dovnitř. Je už tma a místo se hledá těžko. A navíc se začíná zvedat vítr, takže bude bouřka a déšť. Místo nacházíme, napínáme plachtu a když už zalézáme do spacáků tak si všímám, že ležíme v mraveništi. Už nemáme sílu na cokoli, takže jen větví trochu "pouklidím", dáváme svařáček a jdem spát.
Ještě bych poznamenal, že úterý byl tak trochu významný den. Bylo to totiž naše první a zároveň poslední mytí. Ti popeláři, co jeli po mostě by mohli vyprávět:)
Den pátý (středa 16.6.2004)
les pod Gírovou - Mosty u Jablůnkova - chata Skalka - Velký Polom - Bílý Kříž
V dáli se nám ukazuje náš zítřejší cíl, Lysá hora (1323 mnm). Holky už jdou na autopilota a Hanz má blbý keci, že už dál nejde. Proto jsme všichni rádi, že docházíme na Bílý Kříž. Z mnoha vybíráme hotel Sulov. Dáváme jídlo a sympatické servírky se ke konci našeho stolování ptáme, kde se tu dá nejlíp spát. Prý, kdyby tu nebyl pan ředitel, tak nás nechá spát v zadním křídle, ale takhle to nejde. Prý se zeptá, kde se tu dá spát venku. Přichází postarší maník s mobilem na krku a vysvětluje nám, že všechny roviny, na kterých by se dalo spát, sou v soukromém vlastnictví. A ty prý vlastní PAN ŘEDITEL! Ale aby jsme viděli, že je člověk, tak nás prý nechá na té rovině pana ředitele spát za normální kempingovou cenu! No považte, takový je ten pan ředitel dobrák! ...platíme a odcházíme s vědomím, že každá rovina je pana ředitele...
Jako náhodou potkáváme policajty. Bohužel už viděli holky, který zůstaly na cestě, takže musíme nenápadně z lesa ven. Hledáme další vhodný místo o kousek dál. Opět za tmy stavíme přístřech a stany a voláme Vladovi, který se má k nám zítra (s Irčou a Honzou) připojit. Pořádáme cca 15-ti minutovou pánskou jízdu u nás pod přístřechem a po dopití asi 5 dcl čehosi jdem spát...
Den šestý (čtvrtek 17.6.2004)
les pod Bílím Křížem - Lysá hora (1323 mnm) - Ostravice - Horní Čeladná
Po obědě a pokecu jsme se ještě všichni oblíkli a svlíkli (pááč než se všici rozhoupali, tak se zas udělalo hezky:)) a vyrazili směr Smrk. Jenže když jsme došli k přehradě pod Smrkem, tak se většina kousla, že na Smrk nejdou... No radost jsem z toho neměl, ale když sem se pak dověděl, že je to kvůli holkám, že toho po včerejšku maj dost, tak OK...
V nedaleké Ostravici jsme dali vééču a vydali se dál. Kus za Horní Čeladnou jsme v lesíku rozdělali tábor, společně pojedli Petrovi arašídy, vypili co se vypít dalo a šli spát.
Den sedmý (pátek 18.6.2004)
Horní Čeladná - Kněhyně - Tanečnice - Pustevny - Radhošť - Rožnov pod Radhoštěm
První dnešní zdolaný kopec je Kněhyně (1146 mnm). Zde děláme reklamní foto a pokračujeme dále směrem na Pustevny. Po cestě přecházíme přes Čertův mlýn, kde čteme pověst. Před Pustevnami se dělíme a část nás jde ještě přes horskou prémii:) Tou byl kopec Tanečnice (1084 mnm). Pak už přicházíme na Pustevny. Opět vybíráme hospůdku a obědváme. Musím říct, že za rozumný peníze a opravdu to bylo dobrý!
Po obědě dosušuju spacák a odcházíme. U sochy Radegasta se s námi loučí Hanz s Luckou. Chvíli na to začíná kvalitně pršet, takže se schováváme v přístřechu. Po té jdem ke kapli Radhošť a dále do Rožnova. Sem přicházíme už v podvečer a náhodou se nám zalíbil místní tenisový klub se zahradní restaurací. Ptám se, jestli tu je někde krám, pááč potřebujeme dokoupit chleba. Náhodou to slyší jeden z vlastníků (asi:)) a už to jelo. Nejdřív nám za 100 Kč prodal asi 1,5 kg výborný sekaný, kterou jsme ve třech natlačili:) Pak jsem ukecal, že nás tu nechá přespat, nechá nám otevřenou dámskou šatnu se sprchou. Jediný, že ráno začíná turnaj, takže nemůžem moc vyspávat. Rozdělili jsme se a já, Peťa a Honza jsme šli spát ven. Ostatní spali v šatně a někteří se i, po sedmi dnech podruhý, myli. No hamba jim! :)
Den osmý (sobota 19.6.2004)
Rožnov pod Radhoštěm - Rysová (535 mnm) - Ptáčnice (840 mnm) - Vsácký Cáp
Po sbalení věcí necháváme správci za nocleh a protočenou vodu stovku (snad to stačilo:)) a odcházíme. Snídani kupujeme v místní Bille a snídáme jak santusáci:), ale chutná nám:)))
V Rožnově lehce kufrujem a přecházíme odbočku, takže se musíme vracet. Na konec ji ale trefíme a začínáme stoupat do sedla Rysové (535 mnm). Sejdeme ze silnice na lesní cestu a ze zadu na nás volají. Vladovi se rozpadla bota, které dával už před touto akcí Poslední šanci. Bota jí nevyužila:( Otravuju místního rozebírače škodovky a připravuji ho o drát a izolačku. Opravujeme botu a pokračujeme dál.
Ještě před příjezdem Vlada a spol. mě všichni upozorňovali, že až dorazí, tak se náš vejlet změní na "Tour de Pub". No byla to pravda a sobota tomu byla příkladem! Cesta už nebyla od kopce ke kopci, ale od hospody k hospodě... Aspoň, že nikam nespěcháme... Hanzovi posíláme provokativní MMSky, jak si užíváme:) Náš další cíl je Hospoda u baby jagy. Bohužel nemají ani Kofolu, ani zmrzlinu, tak dávám !pivo! Zde se zdržujeme docela dlouho a na konec obědnáváme pizzu (prý ji mají nejlepší na okrese). Opravdu byla good:)
Naše další kroky vedou na Vsácký Cáp (785 mnm). Na odpočívadle potkáváme majitele chaty a ten nám oznamuje, že je u nich svatba. Tak tam nesmíme chybět! :)
Dorážíme na chatu a já se fotím s nevěstou. Začíná docela hodně pršet a bouřka, tak utíkáme dovnitř. Dneska se hraje fotbal, tak nikam nepospícháme a v pohodě posedáváme. Dáváme véču a otvíráme stará témata (Vladova kuchyně, SuperStar:)) Po fotbale je venku pěkná bouřka, prší a tma:) Snažíme se ukecat správce, aby nás nechal přespat v místnosti, kam nám schoval bágly. Ale nedá se sním mluvit a prý že jsou chata a mají volné pokoje, tak proč by nás nechával spát jinde... Dáváme pláštěnky na batohy a odcházíme. Kousek pod chatou bereme pravou a v lese stavíme stany a přístřech...
Den devátý (neděle 20.6.2004)
pod Vsáckým Cápem - Vsetín nádraží ČD
Ve Vsetíně ještě fotím zajímavý přechod pro chodce. Navštěvujeme místní cukrárnu a dokupujeme zásoby na žranici ve vlaku (1, 2). Když došlo jídlo, tak si nacházíme jinou zábavu a (jak puberťáci) fotíme krásky z vlaku (1, 2)...
Do Prahy přijíždíme v 18:10 a všichni jsme spokojení, že stihneme finále SuperStar. Teda až na Honzu Tirnera, ten se asi půjde projed na bruslích:) Po závěrečné fotografii se rozloučíme a každý se jde svou cestou...
No, myslím, že se nám výlet vydařil a že byl pro všechny hodnotný:)
Takže už jen BESKYDY děkujem a horám ZDAR!
(Milan)